Výkonový zesilovač ve třídě D

    Zesilovače ve třídě D již nepatří do kategorie lineárních zesilovačů, neboť pro zpracování signálu používají techniku pulsně šířkové modulace PWM (Pulse Width Modulation). Pro tento typ zesilovačů se často užívá označení "digitální zesilovač".
   Největší předností zesilovačů ve třídě D je velká účinnost, pohybující se zpravidla kolem 80 % a více (pro představu - zesilovače odvozené od třídy B nedosahují účinnosti ani 50 % a účinnost zesilovačů ve třídě A je ještě podstatně horší).
   Velká účinnost vyplývá z toho, že koncové tranzistory (elektronky se nepoužívají) výkonového zesilovače ve třídě D pracují ve spínacím režimu - bud' jsou vypnuté nebo plně sepnuté.
   Nevýhoda, která vyplývá ze samotného principu činnosti, je sice ne velké, ale přece jen větší zkreslení, než se běžně dosahuje se zesilovači ve třídě A nebo AB. Pokud by mělo být zkreslení srovnatelné, vyžadovalo by to další složitější obvodové řešení.
   Je však nutné si uvědomit, že výkonové zesilovače ve třídě  D  jsou ve srovnání s lineárními zesilovači ve třídě A  nebo   třídě AB  relativně novou záležitostí a jsou tudíž stále ještě ve vývoji. Avšak už i dnes existuje spousta digitálních výkonových zesilovačů, které mohou se svými staršími, lineárními konkurenty směle soutěžit.
    Výkonové zesilovače ve třídě D zpracovávají analogový signál, jak již bylo výše uvedeno, s použitím techniky pulsně šířkové modulace PWM, což je klíčem k dosažení extrémně velké účinnosti tohoto typu výkonových zesilovačů. Na výstupu zesilovače jsou pravoúhlé impulsy o vysokém kmitočtu s proměnnou šířkou, která nese informaci o analogovém vstupním signálu.

Výhody:
- velká účinnost, pohybující se zpravidla kolem 80 % a více

Nevýhody:
- běžně větší zkreslení, než se dosahuje se zesilovači ve třídě A nebo třídě AB