Superreakční
přijímače
Superreakční
přijímač se skládá z těchto částí:
ladicí vstupní
obvod
vf stupeň
detektor
nf zesilovač s reproduktorem
obvod přerušované kladné zpětné vazby (PZV)
Přijímač s řiditelnou
kladnou vazbou je nejcitlivější, je-li tato zpětná vazba
nastavena těsně pod bod rozkmitání. Na tom je založena
funkce tzv. superreakčního přijímače.
Kladná vazba
audionového vf stupně superreakčního přijímače se zesiluje
a zeslabuje periodicky v rytmu pomocného kmitočtu (např. 40 kHz). Vf audion neustále prochází bodem své
největší citlivosti, neboť se střídavě rozkmitává a hned
nato tlumí. Proto má velmi dobrou citlivost. Slouží nejčastěji
jako přijímač pro řízení dálkově ovládaných modelů,
dříve jako levný přijímač pro vlnové pásmo VKV a KV.
Periodické změny zpětné vazby se
dosahuje zavedením střídavého (přerušovacího) napětí o
kmitočtu 20 až 100 kHz, v našem případě 40 kHz ze
samostatného obvodu tvořeného nf oscilátorem. Třebaže
zesílení vf stupně superreakčního přijímače je velmi
vysoké, je jeho selektivnost horší než u běžného audionu.
Superreakční přijímač
se vyznačuje při příjmu silným šumem, který potvrzuje správnou
činnost detektoru. Ovšem po zachycení nosné vlny nějakého
vysílače šum mizí - je potlačen, takže již nemůže
rušivě působit při reprodukci pořadu. Přijímač ale při příjmu
vyzařuje zpětně do antény, neboť jeho prvním stupněm je
vlastně přerušovaně kmitající oscilátor. Proto může
způsobovat rušení jiných, blízko umístěných
přijímačů.
Přijímač se vyznačuje velmi jednoduchou
koncepcí.
Výhodou superreakčních přijímačů je jejich velmi dobrá citlivost a AVC a schopnost detekovat amplitudově modulované signály a na boku rezonanční křivky i kmitočtově modulovaný signál.
Dnes se běžně tento typ přijímače nepoužívá.