Superreakční přijímačesuperreakční přijímač


S
uperreakční přijímač se skládá z těchto částí:
ladicí vstupní obvod
vf stupeň
detektor
nf zesilovač s reproduktorem
obvod přerušované kladné zpětné vazby (PZV)

Přijímač s řiditelnou kladnou vazbou je nejcitlivější, je-li tato zpětná vazba nastavena těsně pod bod rozkmitání. Na tom je založena funkce tzv. superreakčního přijímače.
Kladná vazba audionového vf stupně superreakčního přijímače se zesiluje a zeslabuje periodicky v rytmu pomocného kmitočtu (např. 40 kHz). Vf audion neustále prochází bodem své největší citlivosti, neboť se střídavě rozkmitává a hned nato tlumí. Proto má velmi dobrou citlivost. Slouží nejčastěji jako přijímač pro řízení dálkově ovládaných modelů, dříve jako levný přijímač pro vlnové pásmo VKV a KV.
Periodické změny zpětné vazby se dosahuje zavedením střídavého (přerušovacího) napětí o kmitočtu 20 až 100 kHz, v našem případě 40 kHz ze samostatného obvodu tvořeného nf oscilátorem. Třebaže zesílení vf stupně superreakčního přijímače je velmi vysoké, je jeho selektivnost horší než u běžného audionu.

Superreakční přijímač se vyznačuje při příjmu silným šumem, který potvrzuje správnou činnost detektoru. Ovšem po zachycení nosné vlny nějakého vysílače šum mizí - je potlačen, takže již nemůže rušivě působit při reprodukci pořadu. Přijímač ale při příjmu vyzařuje zpětně do antény, neboť jeho prvním stupněm je vlastně přerušovaně kmitající oscilátor. Proto může způsobovat rušení jiných, blízko umístěných přijímačů.
Přijímač se vyznačuje vel
mi jednoduchou koncepcí.

Výhodou superreakčních přijímačů je jejich velmi dobrá citlivost a AVC a schopnost detekovat amplitudově modulované signály a na boku rezonanční křivky i kmitočtově modulovaný signál.

Dnes se běžně tento typ přijímače nepoužívá.

ZPĚT NA RÁDIA