Přidělování kmitočtů a radiový monitoring

Radiové spektrum považujeme za přírodní zdroj. Jeho využívání se však musí koordinovat jak v jednotlivých státech, tak i celosvětově. Za tím účelem existuje mezinárodní organizace, složená ze zástupců jednotlivých zainteresovaných členských zemí. Nazývá se Mezinárodní telekomunikační unie ITU se sídlem v Ženevě a organizačně patří pod Spojené národy. Je odpovědná za koordinaci, plánování, řízení a standardizaci telekomunikací. V praxi to znamená, že stanovuje pravidla pro rádiový, telegrafní a telefonní provoz. Několik zvolených členů tvoří mezinárodní sbor pro zápis kmitočtů (IFR,B). Zapisují radiové frekvence a umístění vysílačů v celosvětovém měřítku a stejně tak i pozice geostacionárních satelitů. Každé čtyři roky zasedá mezinárodní sbor pro radiokomunikace CCIR, a podobně pro telegraf a telefon CCITT. Zde se koordinuje rozvoj telekomunikačních služeb a vydávají doporučení členským zemím.
Rozhodnutí ITU je pro členské země závazné a zobrazí se v příslušném Radiokomunikačním řádu. Za plnění předpisů odpovídá inspektorát radiokomunikací, který má k tomu účelu vybudovaná specializovaná pracoviště. Jejich pracovníci registrují porušování povolovacích podmínek některými rádiovými stanicemi a postihují jejich provozovatele. Kromě toho se zabývají i průmyslovými a jinými zdroji rušení, které narušují činnost některé radiokomunikační služby
Z dosavadního je zřejmé, že každý stát si chrání přidělené kmitočty a přísně s nimi hospodaří. Vysílat bez povolení se může hodnotit i jako trestný čin. “Černé” vysílače mohou ohrožovat radiové sítě záchranných služeb, hasičů, civilní obrany, případně i letecký provoz. Mohou rušit různé zabezpečovací systémy, počítače i diagnostické přístroje, mohou přímo ohrožovat lidské životy (kardiostimulátory, vznícení výbušnin v lomech atd.)
Nepříjemné je i rušení rozhlasu, televize nebo CB rozhlasu. Patří sem např. tzv. bezšňůrové telefony, pracující na nižších frekvencích (řádově desítky MHz), které u nás nejsou homologovány. K ohrožení provozu některých účastníků radiokomunikačních sítí dochází i nadměrným vyzařovaným výkonem (např. vysílači CB).

Přehled kmitočtového spektra

Dlouhými vlnami začínají tzv rozhlasové vlny. Za horní hranici pásma dlouhých vln považujeme kmitočet 300 kHz, který odpovídá délce vlny 1 000 m. V rozsahu uvedených kmitočtů skutečně vysílají některé rozhlasové stanice. Také česká dlouhovlnná stanice vysílá v tomto pásmu na kmitočtu 270 kHz (vysílač Topolná – Radiožurnál).

Pásmo středních vln, v kmitočtovém spektru obsadilo kmitočty 0,5 MHz až 1,6 MHz. Odpovídá to délce vlny 600 m až 187 m. Kdysi to bylo velmi živé rozhlasové pásmo, dnes jeho význam silně poklesl.

Mezi horním okrajem pásma dlouhých vln a dolním okrajem pásma středních vln je část kmitočtového spektra, která nepatří k rozhlasovým vlnám. Využívají ho některé služby, z nichž nejznámější je letecká navigační služba na kmitočtu 410 kHz (Nautical navigation services - radio direction finding).

Na horní okraj kmitočtů středních vln navazuje mezipásmo široké přibližně 4 MHz, které se počítá již do krátkých vln:
2182 kHz - letecký fónický provoz (Nautical radiotelephony and distrees frequency).
2500 kHz - kmitočtový normál (Frequency standard).
2638 kHz (2738 kHz) - letecký fónický provoz v oblasti Ameriky a Asie
2802 / 2804 / 2812 kHz - americká policie
3805 kHz - v Asii se využívá pro leteckou službu (Air trafic distress frequency).
pásmo 160 a 80 m – radioamatéři (osmdesátimetrové pásmo již řadíme ke krátkým vlnám)

Rozhlasové pásmo krátkých vln se počítá od 5,5 MHz do 26 MHz, což odpovídá vlnovému rozsahu 54,5 až 11,5 m. V širokém pásmu krátkých vln se nacházejí nejen rozhlasové stanice, nýbrž i radioamatéři a některé služby. Tak například lze zachytit kmitočtové normály (Frequency standard) na kmitočtech 5 MHz, 10 MHz, 20 MHz a 25 MHz. Jedná se o vysílání přesných kmitočtů, podle kterých se kalibrují zvláštní velmi přesné oscilátory.
Rozhlasové stanice vysílají v pásmu 49 m, 41 m, 31 m, 25 m, 19 m, 16 m 13 m a 11 m. Takovéto rozdělení má své opodstatnění, přičemž hlavním důvodem je způsob šíření těchto vln. V různých denních či nočních dobách ale i v souvislosti s ročními obdobími některá pásma zcela ztichnou, zatímco jiná pásma oživnou a jejich signály zachytíme v přijímačích.
Občanská radiostanice (CB) mají přiděleno 40 kanálů: od 26 965 kHz do 27 405 kHz.

Za horní hranicí krátkých vln, tj. nad 30 MHz, zjišťujeme opět část kmitočtového spektra elektromagnetických vln, které se nevyužívají pro komerční rádiové vysílání. Kromě jiného tu mají přiděleny frekvence povelové a telemetrické stanice. Tyto stanice jsou určeny k dálkovému ovládání strojů a zařízení nebo k přenosu dat rádiovou cestou. Stanice tedy neslouží k přímému dorozumívání. Pro rádiové řízení modelů jsou určeny i nižší frekvence např. pásmo 13,560 MHz a některé kanály v pásmu 27 MHz. Pásmo 35 MH je vyhrazeno jen pro modely letadel a konečně pásmo 40 MHz patří výhradně modelům aut a lodí.

Těsně pod kmitočtem 50 MHz (47 až 54 MHz podle normy CCIR) se objevuje vysílání televize na prvním kanálu prvního televizního pásma. Toto první televizní pásmo zabírá šířku téměř 20 MHz a končí přibližně u 70 MH (na 68 MHz podle CCIR) s délkou vlny přibližně 6,5 až 4,5 m. Pásmo označujeme jako VHF pásmo.
Podle normy OIRT mělo první televizní pásmo u nás dva kanály (48,5 až 66 MHz), druhé televizní pásmo (76 až 100 MHz) se nepoužívalo, protože kolidovalo s rozhlasovým FM pásmem podle CCIR.

Na kmitočtu 87,5 MHz podle CCIR začíná rozhlasové pásmo frekvenčně modulovaného rozhlasu. Jednotlivé kanály mají přidělenu šíři 100 kHz. Toto CCIR VHF pásmo končí u kmitočtu 108 MHz, s délkou vlny necelých tří metrů.
VKV pásmo v normě OIRT se dříve užívalo pro frekvenčně modulovaný rozhlas. Týkalo se to rozsahu 65 až 72 MHz, kde bylo možné poslouchat několik našich stanic. Zmíněné pásmo VKV podle normy OIRT nyní již neexistuje.

Třetí televizní pásmo začíná na kmitočtu 174 MHz (5. televizní kanál podle CCIR, 6. kanál podle OIR,T) a končí u 230 MHz (12. televizní kanál).

Čtvrté a páté televizní pásmo se řadí do spektra elektromagnetického vlnění, nazývaného u nás UKV, ve světě označovaného UHF. Frekvenční rozsah 470 až 606 MHz, s kanály 21 až 38, přísluší IV televiznímu pásmu, kmitočtový rozsah 606 až 960 MHz s kanály 39 až 68 patří V televiznímu pásmu. V V. televizním pásmu jsou vlny dlouhé řádově desítky centimetrů (přibližně 50 až 30 cm).

Poslední dvě televizní pásma sice na sebe plynule navazují, avšak totéž neplatí u nižších kmitočtů. Mezi KV pásmem a prvním TV pásmem slouží kmitočty jiným účelům. Podobná situace je i mezi prvním televizním pásmem a FM VHF pásmem. Stejně tak mezi pásmy TVl a TV3. Malé úseky těchto mezipásem jsou přiděleny např. radioamatérům, počínaje kmitočtem 144 MHz. Na různých frekvencích pracují vojenské radiostanice, některé frekvence využívají různé služby atd. Vojenský radioprovoz se uskutečňuje i v pásmu krátkých vln.

Hraniční kmitočet 1 000 MHz zdaleka neznamená hranici pro radiové nebo televizní vlny. Běžně používané j sou dnes kmitočty 1800 MHz, 2 200 MHz až 12 000 MHz (12 gigaherz). Např. pro přenos informací rádioreléovými pojítky (včetně satelitních spojů) se používá nejen pásmo 12 000 MHz, ale i vyšší kmitočty.

Dnes se pracuje s ještě kratšími vlnovými délkami. Umožnily to optické vlnovody, kterými se přenášejí některé oblasti infračerveného frekvenčního pásma (infračervené záření). Především jsou to vlnové délky kolem 900 nm (nanometrů), a rovněž kolem 1 300 nm a 1 550 nm. Tím se dostáváme ke kmitočtům řádově 10¹³ Hz. Zdrojem těchto vln infračervených vlny jsou injekční lasery Jejich činnost se v podstatě neliší od fungování tzv. dutinových rezonátorů (ty ovšem pracují s vlnami mnohem delšími, řádově milimetrovými nebo centimetrovými).V kmitočtovém spektru následují světelné paprsky, na které navazuje ultrafialové záření. Ještě kratší vlnovou délku mají rentgenovy paprsky, gama paprsky a kosmické záření.

ZPĚT NA RÁDIA