Kondenzátory

Závady:

Vlastní poruchy elektrolytických kondenzátorů způsobuje nejčastěji připojení nepřiměřeně vysokého napětí, které způsobí průraz dielektrika kondenzátoru. Na elektrolytický kondenzátor se nesmí trvale přivést větší napětí než je jmenovité. Součet stejnosměrného a střídavého napětí nesmí být větší než jmenovité napětí kondenzátoru a velikost stejnosměrného napětí musí být alespoň taková, jako špičková hodnota střídavé složky. Proražený kondenzátor způsobuje pokles napětí v obvodech. Tato závada se může objevovat velmi nepravidelně (např. po dosažení určitého napětí na kondenzátoru). Někdy je pouzdro kondenzátoru na dotek vlažné až teplé. Trvalé oteplení elektrolytu vede k jeho vysychání a v konečném důsledku k postupné ztrátě kapacity kondenzátoru. Proto pozor na možnost přenášeného tepla z výkonových rezistorů, chladičů výkonových prvků, transformátorů apod. Vadný kondenzátor se také projeví nafouknutím pouzdra, vyteklým elektrolytem nebo vybočením těsnící zátky z pouzdra kondenzátoru.

Kontrola - možné stavy:

měření napětí na kondenzátoru

Obrázek vlevo : Na kondenzátoru roste a klesá napětí, nedochází k nečekaným prudkým změnám hodnot napětí - kondenzátor je v pořádku

Kondenzátor je trvale nabit na stálé napětí - kondenzátor je v pořádku

 

Odstranění závadměření kondenzátoru bez napětí
Na kondenzátoru naměříme velmi malé nebo nulové napětí, kondenzátor se nedaří nabít.
Postup měření:
Zařízení je bez napětí. Kondenzátor vypájejte, popř. uštípněte jeden přívod – zpravidla kladný).
Kondenzátor vybijte přes rezistor s malým odporem, poté jej připojte na multimetr přepnutý na měření odporů (nejvyšší rozsah). Číselná hodnota měřeného odporu se musí přibližně lineárně zvětšovat s tím, jak se kondenzátor nabíjí.

Máme-li i přesto pochybnosti o funkčnosti kondenzátoru, zkusíme ho externě nabít malým stejnosměrným napětím – pozor však na max. jmenovité napětí kondenzátoru! Nejsme-li si jisti jmenovitým napětím, použijeme napětí 2-3V. Je-li kondenzátor v pořádku, zůstane nabitý. Kondenzátor odpojíme od napětí a připojíme na jeho vývody voltmetr. Kondenzátor se vybíjí velmi pozvolna malým proudem (řádově mA) a proudem daným vnitřním odporem voltmetru. Pokud kondenzátor nelze nabít, je vadný a je nutná jeho výměna.
Je-li zařízení napájeno malým napětím, je možné k předpokládanému vadnému kondenzátoru zkušebně připojit paralelně dobrý kondenzátor, zařízení zapnout a sledovat jeho funkci.

U kondenzátorů s malou kapacitou, řádově jednotek pF až nF, se závady vyskytují vzácněji. Snad jedině u kondenzátorů oddělujících vstupní díl přijímače od antény (anténního svodu) může dojít k proražení naindukovaným vysokým napětím např. od blesku. Poskrovnu bývají proraženy kondenzátory v síťových filtrech. Zkoušíme multimetrem přepnutým na měření odporu na nejvyšším rozsahu, lépe však na můstku RLC. Je-li kondenzátor v pořádku, musíme multimetrem naměřit nekonečný odpor. Odpor měříme na vybitém kondenzátoru! Na stupnici RLC můstku musíme přečíst odpovídající kapacitu kondenzátoru v dané toleranci.

U ladících vzduchových kondenzátorů po neopatrné manipulaci mohou jednotlivé desky mezi sebou škrtat (dotýkat se) v některé poloze natočení. Velmi často také bývá nedostatečný kontakt mezi statorem a rotorem. V přijímači se závada projevuje ostrým praskotem a výpadky příjmu. U ostatních zařízení způsobuje zkrat mezi deskami částečnou nebo úplnou nefunkčnost zařízení. Nevyhovující kontakt ošetříme např. Kontoxem, Kontaktolem apod. Vyhnuté desky opatrně vyrovnáme.

U kondenzátorů s pevným (polyethylenovým) dielektrikem dochází, hlavně u starších typů, k potrhání či zdeformování dielektrika. Závady se projevují stejně jako u vzduchových kondenzátorů. Tyto kondenzátory neopravujeme.

Závěr
Při výměně kondenzátorů nás zajímá zejména jejich kapacita, typ, fyzická velikost, jmenovité napětí. Někdy také ztrátový činitel, zbytkový proud, impedance při vyšších kmitočtech a elektrická pevnost povrchové izolace.

zpět na obsah